Jdi na obsah Jdi na menu
 


Valachy II. ligy

3. 4. 2014

 1. Závod II. ligy skupina B – Bečva Vsetínská a Rožnovská

Propozice s upřesněním závodního úseku mi přišly už před měsícem. Kamarádi z konkurenčního týmu si dokonce na Bečvě vybrali dovolenou a byly zděšeni nedostatkem ryb. Pak se přijal náhradní plán a vytyčil náhradní úsek.

Poslední týden se začala řešit organizace odjezdu, ale já byl do posledního dne tak pracovně vytížen, že nebýt Veroniky, která všechno zorganizovala, tak jsme snad ani nejeli. Ve středu Ještě Tomáš řešil, kdy bude v pátek končit v práci. Valachy jsou od nás skoro tři hodiny cesty a bylo záhodno vyjet ráno, abychom si stačili něco natrénovat. Nakonec mi volal, že v deset dorazí ke mně a já vyjel pro Veroniku. Naložili jsme její věci 
a vystartovali zpět na Břeclav.

Kousek za Lednicí spadly budíky a auto odmítlo naskočit. Už nebyl čas něco vymýšlet. Verča se vrátila pro své auto a moje odvezla odtahovka. Tomáš čekal u mne a tak jsme uskladnili věci a vyrazili před jedenáctou do Beskyd.

Slunce hřálo a cesta příjemně ubíhala a před druhou hodinou jsme byli na tréninkovém úseku.

Bečva je malebná říčka s průzračnou vodou, místy kamenitopísčitým, místy i bahnitým dnem.

Vtěsnali jsme se mezi kamarády , kteří už tady byli zabrozeni a začali škádlit místní šupinatce. Chytali jsme převážně jelce tlouště a malé pstruhy potoční v počtu menším, než malém, což bylo ale způsobeno několikanásobným prochytáním tohoto úseku.

Po vyprchání prvotního nadšení jsme se ubytovali na vylidněném internátu a odešli do přilehlé hospody, kde sídlil hlavní stan. Po večeři jsem jako kapitán týmu vylosoval náš zítřejší osud, určil Tomáše první ranní obětí závodní mašinérie a dělal, že jsem pochopil, kamže to ráno jedeme závodit. Pak jsem se rozhodl, že budeme ráno následovat osádky chápavějších závodníků na jejích ranním odjezdu a tudíž nesmíme zaspat.

Pak už následovalo to, co vždycky: příprava, chystání,navazování, namotávání, vymotávání,třídění, přetřiďování a někdy po půlnoci, když jsem zjistil, že můj monolog už nemá několik desítek minut žádnou odezvu, jsem zhasl světlo.

Vstávání v půl páté bylo mrzuté jako vždy, když je člověk nucen násilně procitnout.

Snídaně a zjištění, že se na odjezdu máme na koho přilepit nám trochu zvedl náladu. V koloně několika aut jsme dorazili na závodní úsek.

Tomáš vyfasoval překrásný úsek nadjezí s kusem zborcené kamenné zdi a příkrým svahem na protějším břehu. Nebyl moc čas na kochání přírodou, protože úseků bylo 16 a některé i 100 m dlouhé. Verča šla soudcovat někam na 11 a já provádět špionáž na 15, kam přejde Tomáš po rotaci. Což bylo téměř o 2 km dál.

Podél celé trati vedla cyklostezka a do konce závodu jsem nabyl dojmu, že tu dneska jezdí na kolech celý Vsetín i s Valašským Meziříčím a mám zato, že pořád dokola.

Dominantou štontu č. 13 byl malý přítok, nebo pramen, který stékal ze svahu přímo uprostřed.

Bylo vidět kroužkující ryby, ale závodník z celého místa vytěžil jen 2 pstruhy potoční z peřejek nad přítokem.

Všechny poznatky jsem sdělil Tomášovi.

Slunce vystoupilo výš a ryby přestaly intenzívně sbírat a ty v peřejkách byly vyloženě apatické.

Tomáš chytil na prvním postu 12 ryb a na tomhle se mu podařily 2. Což byl velice slušný výsledek a jelo se k obědu.

Odpoledne byla řada na Veronice, které přijel fandit tatínek. Což byla velká výhoda, protože po obědě začalo pršet, pak ještě víc a pak nejvíc. A jediný pan Ševčík/ Veroničin otec/ měl deštník.

Tomáš, který pelášil na svůj soudcovský post jen v kraťasech a tričku bez rukávů, testoval vodotěsnost mé vložky do zimního kabátu DOC. Obstála na výbornou. Já si držel nad hlavou maskáčovou židličku s opěrkou a do nepromokavých rukávů mé nepromokavé bundy Shimano mi v proudech prýštila voda. Nikomu nepřeji zažít tu beznaděj, když vyhodí skoro 4 tisíce za luxusní bundu, která je po necelých 2 letech úplně k ničemu. Ještě že jsem měl aspoň náhradní mikinu a čepici v autě, které ale bylo dobře 2,5 km odtud. No aspoň jsem se po cestě zahřál.

Zatím Veronika přebrodila hradbu porostu a za deště, který nabíral na obrátkách, začala chytat.

Na vodu dopadaly těžké krůpěje, občas se zablesklo a zaburácel hrom. Nevěřil jsem, že se v tomhle počasí dá něco chytit kromě rýmy. Nicméně jakmile jsem překonal svoji sebelítost, začal jsem s Verčou komunikovat.

Šla vodou proti proudu v rýze pod břehem, která byla na pár místech hlubší, než její broďáky a oznámila mi, že má ve vezírku tři ryby. To bylo neuvěřitelné. V druhé polovině sektoru už moc lukrativních míst nezbývalo až na rýhu při druhém břehu, nad kterou se skláněly větve mladého keře.

Tam jí chvíli před koncem spadl krásný jelec přes 30 cm a byl konec kola.

Posbíral jsem promočené věci a vydal se k autu, zatímco ostatní vyrazili nahoru na post č. 15. Vrátil jsem se asi 30 min po zahájení dalšího kola. Déšť pomalu ustával a já měl v nohou poctivé 3 km.

Veronice došel silon na navijáku a protože měla prut s drobnými očky, lepil se jí silon na prut a to jí ztěžovalo náhozy. Vyměnila si tedy prut za jiný s většími očky a navinula nový silon. Obhlížel jsem si její úsek dalekohledem a viděl, že na dvou místech začaly sbírat ryby. Úsek začínal malým jízkem, který už přešla. Chtěl jsem ji podpořit a pozvednout její sebedůvěru : Veru, začni úplně znova. Máš jich tam třináct. Když jich chytíš devět, bude to super!

Začala znovu a chytila jich osm. Panu Ševčíkovi se podařilo natočit krátké video ze zdolávání jednoho z těch prvních.

Utrmácení a promočení jsme večer dorazili do hospody. Nalosovali jsme zítřek, pojedli a vydali se chystat. Mančaft přestal komunikovat někdy po půlnoci a pak se šlo spát.

Abych to jídlo jen tak neodbyl, musím se zmínit, že bylo náramně skvělé a kdyby mi představili autorku a byla to žena, přemýšlel bych, jestli se neožením potřetí.


Ranní závod se měl rozlosovat mezi Verčou a Tomem a odpolední závod přisoudil kapitán mně.

Los stanovil Tomáše.

 

Na ranní post jsme dorazili první a při pohledu z mostu se mi podlomily nohy. Voda po včerejším dešti jak kafe! V proudku sice něco sbíralo, ale to mohly být i ouklejky pruhované, kterých zde bylo víc, než dost.

Úsek, na který jsem šel pískat tradičně na druhém konci okresu, takže židličku na rameno, flašku vody do kapsy, energetické tyčinky a víc už neunesu. Ještě dalekohled a za půl hodiny o dva kilometry proti proudu.

Můj závodník se dostavil 11 minut po začátku závodu. Pečlivě proházel celý úsek a nic nechytil. Zachmuřený se se svým rozhodčím přesunul o další kilometr proti proudu, kde po 1,5 hodině opět neviděl rybu. Já jo. 
Z mostu, kde mě vztekle objížděli cyklisté a kolečkobruslaři jsem zahlédl sebrání asi tří neidentifikovatelných ryb.

Nedařilo se a nebylo divu. V kafi se chytat nedá a po obědě to budu já, kdo to rozhodne. Tomáš chytil dvě ryby a i to považuji za úspěch.

Oběd byl jako vždy skvělý a pak jsme se dívali z mostu na hejno asi 20 ks jelců okolo 50 cm a nevěřili, že tohle akvárium je fakt závodní úsek. Ten můj začínal pod peřejemi hned vedle a taky jsem v něm viděl několik siluet. Sice menších a voda byla furt kalná, ale vypadalo to, že ryby žerou.Vypadalo to jen do té doby, než jsem mezi ně hodil třpytku a okamžitě se rozprchly do všech stran. V tom luxusním úseku jsem měl 5 kontaktů, kde dva vypadaly jako ryba podebraná nástrahou,dva jelce poměrně slušné velikosti jsem chytil a jedna ryba se mi setřepala.

V akváriu nade mnou kolega chytil 3 jelce do 25 cm.

Druhý můj post bylo nadjezí s těžko identifikovatelnou hloubkou. Zabrodil jsem metr od kraje a dál už to nešlo. V jednu chvíli jsem sklouznul s kamene a moje ledvinka s nástrahami se octla pod vodou. Nechal jsem ji tedy na břehu a šel bez ní. Hned na čáře splavu jsem chytil jelce okolo 25 cm a pak jsem se zklidnil. Vody zde bylo dost, tak jsem použil malého, hlubokopotápivého voblerka. Asi na pátý nához jej velice zuřivě atakovala ryba. Nejdřív mi to připadalo jako podseknutý kapr, ale po delší chvíli se na hladině objevila slušná parma, legálně zaseklá v koutku tlamy.

A pak už jsem jen čaroval a stejně to k ničemu nebylo. Kouzlo se znova neopakovalo, takže moje čtyři ryby 
v tomhle kole byl můj příspěvek do celkového skóre našeho týmu.

Takže sečteno a podtrženo: po závodním víkendu v Beskydech 
z celkového počtu 16 týmů jsme my, tým MO Lednice skončili na 2. místě ve velice těsném souboji s ostatními týmy, které byly velice zdatnými soupeři. Kdo zachytal dobře, kdo špatně a kdo mohl udělat víc je sice předmětem některých úvah, ale vzhledem k tomu, že naše závodění je věc pouze dobrovolná a nemáme to za trest, nemá až takový význam a dokud nás to bude bavit a naplňovat, budeme chytat a závodit tak, jak nám naše přesvědčení velí.

Za měsíc nás čeká 2. kolo II. Ligy, kde se seznámíme s vodou, kterou nikdo z nás nezná a to s Moravou v pstruhovém pásmu. Jak dopadne naše snažení popíšu opět na těchto stránkách.