Jdi na obsah Jdi na menu
 


II. kolo Dyje

6. 4. 2014

 Ve dnech 17. - 18. září se konalo třetí kolo naší II. Ligy v Břeclavi na Dyji 3. Závod byl zvláštní v jedné věci: ten chlapík ve vojenské zásahové vestě s cedulkou ředitel závodu vypadal úplně stejně jako já. Dokonce se i stejně jmenoval.

V noci ze čtvrtka na pátek jsme se s manželkou bavili tím, že jsme z úhledných hromádek olepených dílců skládali dohromady neúhledné kuchyňské skříňky. Termín zakázky zněl na páteční montáž a nesplnit jej prostě neexistuje. Okolo třetí ranní jsem zhasínal dílnu a těsně po osmé mě probudil montážník. Naložili jsme zakázku, v duchu jsem se pomodlil ať všechno sedí, a nastal očekávaný čas příprav.

Závod se skládal ze tří tratí, které jsme měli z minulého týdne zhruba proměřeny. Zbývalo je vytyčit, rozvěsit zákazy rybolovu a večer uvítat kolegy a absolvovat obvyklý ceremoniál losování. Okolo desáté jsem s Veronikou zahájil zatloukáním kolíků s čísly v nadjezí odlehčovacího ramene. Od zdymadla je to dvaapůl metru hluboký kanál s kamenitým záhozem břehů a bahnitým dnem. Voda tu téměř stojí a pod pobřežními travinami hlídkují okouni, projíždějí tu jeseni a boleni, ukrývají se štiky. Jak se pak ukázalo v závodě- velice dovedně. Při zatloukání třetího kolíku jsem se břinkl tupým koncem sekery po ruce s takovou razancí, že jsem nebyl chvilku schopen ani nadávek. Po několika okamžicích už jsem schopen byl, ale s vědomím, že teď už je to zbytečné, jsem jen užasle pozoroval natékající ránu. Slunce začínalo pálit, ruka bolela a práce pomalu a jistě okolo oběda byla vykonána. Zajeli jsme na oběd do restaurace , která nám bude po následující dva dny základnou a útočištěm. Někdy v té době mi volal dnes poprvé Jožka Foltýn-GARANT ZÁVODU-aby se poinformoval, s jak velkým nasazením jsme se zhostili příprav. Asi po čtvrthodinovém rozhovoru usoudil, že jsme na nic nezapomněli, nicméně bdělost je na místě, nezúčastněný divák si udělá úsudek sám a kdo je připraven, není překvapen. K neúčasti na samostudiu stanov a závodních řádů jsem se nepřiznal a tak jsme řízek dojedli v klidu a s chutí a odjeli kolíkovat hlavní tok Dyje do města.

Dyje je v těchto místech široká skoro 30 m , tok je rychlý a hloubka se pohybuje asi do jednoho metru. Občas je možné narazit na hlubší místo, ale při průtoku do 20 kubíků je to celkem luxus. V této části města je několik mostů a\ lávky pro pěší, ze kterých se krmí labutě a husy. Vytrvale a pravidelně. Na stejném principu potravinové nabídky parazitují bílé ryby. Na nich zas dravé ryby. A na těch pak parazitují rybáři. Dnes je však situace jiná. My závodníci využijeme kumulace rybího společenstva k ukojení svých závodnických pudů.

Pro odpolední zatloukání jsme využili dopoledních zkušeností a druhá trať byla vytyčená za necelé dvě hodiny. Ani mi v tu chvíli nenapadlo, že tuto trať jsme číslovali po proudu a předešlou naopak. Nad železničním mostem jeden z místních rybářů nehodlal akceptovat zákaz rybolovu, a padaly argumenty blízké namáčení rybářské stráže do tekoucí vody, ale po pár minutách vyklidil prostor. Pak se k nám přidal Tomáš a odjeli jsme na poslední úsek trati na odlehčovák pod silnicí na Poštornou. Tento úsek se vyznačuje hloubkou do 50 cm a pomalou tažnou vodou. Je zde několik úseků, kde se nacházejí jámy do metru, ale zužitkovatelné úseky jsou hlavně okolo překážek, kterých je tu plno. Tento nenápadný járek o šířce do čtyř metrů ale skýtá mnohá velká překvapení ohledně velmi slušných ryb. Rozměřili jsme úseky a poznačili ekosprejem. Dva lovící důchodce jsem vyděsil poučením, že při příchodu k vodě jsou povinni si zapsat do povolenky začátek lovu, načež po skončení taktéž zaznamenat ukončení. Z jejich výrazů bylo patrno, že souhlas s bližšími podmínkami už přece dostatečně vyjádřili nákupem povolenek, které dokonce mají momentálně u sebe. Takže jsem zneužil pravomoc úřední osoby a upustil od jejich další perzekuce. V tu chvíli pro naše družstvo skončil tréninkový čas a vyrazili jsme do restaurace k zahájení závodu.

Pozdravili jsme se s kamarády a zasedli do čelní linie s garantem a hlavním rozhodčím. Trochu se mi třásl hlas, když jsem všechny vítal na zdejší vodě. Na prvním letošním závodu, který nedoprovázela změna tlakové fronty a přechodný, nebo vytrvalý déšť. Bude to dobře, nebo špatně?

 

Nalosovali jsme si pořadí na oba dny. Ještě jsem prodiskutoval s personálem domluvené časy na jídlo a okolo deváté jsme opustili rozjařenou společnost s pocitem zdárného završení. Večer ještě krátký, asi dvacetiminutový telefon s garantem a po ujištění, že si všechny ty sporné podněty stáhnu z internetu a nabyflím,jsem si nalil několikrát dvě deci bílého a po důkladném otření poličky, na kterou bude v neděli večer umístěn pohár vítězů, jsem zaspal všechna předešlá nactiutrhání.

Ráno jsme s Veronikou přijeli okolo půl sedmé na sektor do nadjezí odlehčováku. Voda byla zelená sinicemi a klidná bez jediné vlnky. Asi nemá význam psát o našich znalostech této vody. Veronika si vylosovala jeden z krajních sektorů a jeden středový a ačkoli se jednalo o úseky poměrně složité, chytila v nich 7 ryb a výsledná pozice osm byla rovný střed žebříčku. Nejlepší závodník měl 12 ryb, průměr byl 4 ryby. Po obědě jsme přejeli na městský úsek. Rabování bolenů na celém úseku toku zmátlo velkou část závodníků. Tito profesoři místních peřejí byli velmi obtížně přelstitelní a ten, kdo na ně vsadil se většinou se zlou potázal. Boleni lovili, nástrahy dopadaly bezúčelně do vody okolo nich, minuty pršely a čas uplýval. 
Po rotaci to většina závodníků pochopila a začala se vehementně věnovat činnosti, která se v závodní hantýrce nazývá „šmrdlání“. Jedná se o proklepávání úseků miniaturní nástrahou. V ten moment se začalo ukazovat, kolik voda skrývá hlaváčů černoústých. Tato velice hojná a velice hltavá rybka se však bohužel nebodovala a tak docházelo k situacím, že závodník chytil 12 hlaváčů a jednoho okouna 8 cm a jeho bodový zisk byl jeden bod. Tomáš dopadl podobně-chytil jednoho bolenana a jednoho drska a dalších šest hlaváčů se mu nepočítalo. Celkově skončil 10. Procházel jsem nahoru a dolů závodními úseky a sledoval líté zápolení, výrazy výhry, rozčarování, únavy i znechucení. Ryb se chytalo podstatně míň, než jsem očekával. Ti, kdo už zkusili všechno a nic dál je nenapadalo propadli apatii a melancholicky prosévali nástrahou bezvýsledně úsek. Jeden ze závodníků to vzdal a lehl si do trávy s výrazem absolutní rezignace. To vše sledoval garant ze své pozice na protějším břehu. Ze středu ohybu měl výhled na celou trať závodního úseku, kterou si předtím dvakrát prošel. A nic mu neušlo.

Večer po skončení závodu jsme se sešli v restauraci. Číšnice se se mnou snažila dořešit problém, že jí někdo z našich nezaplatil stopadesát korun za štamprle a že se nevybraly všechny objednané večeře. Taky že všichni odmítli snídat a přitom bylo nakoupeno 200 rohlíků a 50 džemů. Podařilo se mi odjet, dřív, než mě stačila obvinit z těhotenství její dcery. Odvezl jsem Veroniku s jejím otcem a měl jsem jen jediné přání-pořádně se vyspat. Ale ještě to nebylo všechno. Zazvonil telefon. Garant závodu nebyl spokojen s mým laxním výkonem v roli ředitele závodu. Nikdy by mě nenapadlo, co všechno jsem svým jednáním a přístupem dneska porušil. Jeden ze závodníků vrátil rybu nešetrně do vody hodem přes rameno, druhý použil nástrahu s nezamáčknutým protihrotem. Třetí spal při výkonu závodní činnosti a ani se nesnažil alespoň imitovat byť několikerým nahozením vleže. Bordel, svrab, neštovice a anarchie a mezi tím nechutným chaosem pochoduje spokojený a laxní hlavní rozhodčí a ZHOLA NIC neřeší!!!! Chodil jsem nahý s ručníkem na rameně tam a zpátky po kuchyni a přemýšlel o sebevraždě. Na uchu mě pálil rozžhavený mobil a chrlil další a další obvinění a ultimáta. To poslední bylo-v šest ráno na stanovišti. Odložil jsem cestu do sprchy a vzal to k ledničce. Hladina vína v láhvi od včerejška značně poklesla, ale to se na Dyji děje pořád a taky to nikoho nepřekvapuje. Nalil jsem si dvě sklenky a spřádal řešení. Je to jasné. Tomu, co hodil rybu odřízneme ruku a tomu, co spal, oční víčka. Jako ředitel závodu budu autorita a garant bude spokojen. Jasně.

půl sedmé mě vzbudila Veronika . Ve snu jsem byl velitelem popravčí čety a dávky našich samopalů kosily po desítkách zpupné závodníky. Otupěle jsem se snažil nějak nabýt rovnováhy, ale těch patnáct minut, na které se mi smrskla má každoranní hodinová siesta, bylo velice nedostatečných. Jožka mi volal okamžitě , jak zjistil, že nejsem na místě. Dorazil jsem na úsek ve chvíli, kdy už všichni finišovali a Veronice zbývalo sotva několik minut na přípravu. Nakonec si ještě spletla o jeden sektor a tak jako jediná nastupovala kolem vody, ačkoli jsem všem zdůrazňoval, že nástup na sektor bude po 30 m vzdálené hrázi. Nedělní závod začal. Veronika si vedla opět skvěle a ve dvou kolech chytila 9 ryb, což byla krásná trojka. Spodek odlehčováku byl trochu záludný, ale ryby se nachytat daly téměř všude.

Po obědě byla řada na mně. Vylosovaný úsek byl stejný, ten, který včera odpoledne chytal Tomáš. První okoun mě uklidnil, cejn potěšil a 9 hlaváčů ubezpečilo, že nebudu žádná výjimka. Po rotaci jsem na potřetí probagrovaném úseku přidal dva hlaváče, kteří se nepočítají a s 13 kusy a 2 bodovanýma rybama obsadil 11. pozici.

konečném výsledku jsme jako tým v tomto závodě (a to hlavně díky Veronice) skončili na 5. místě. Výborně se umístily týmy, které měly doposud hodnocení podprůměrné a průměrné(kromě jednoho týmu, který šlapal celkem přímočaře na přední pozici).Týmu, který vedl první línii, závod nesedl a výsledek, který byl mezi prvními pěti už tak velice vyrovnaný, ho ve finále postavil až za naše pozice, což nikdo nečekal. V definitivním vyhodnocení umístění v tomto roce jsme se jako tým umístili na 3. místě a o jedno místo nám unikl postup do I. Ligy. Ale to nám ani v nejmenším nevadí. Ten rok zápolení byl kouzelný a naši nejvážnější soupeři nám zůstali. Jsme o ten rok bohatší na zážitky a zkušenosti. Zůstaly v nás dojmy ze všech těch klání a čeká nás půlrok závodnické nečinnosti, pilování formy, trénování nástrah a vymýšlení taktiky na další závodní sezónu 2012.

Za čtrnáct dní se s kamarády sejdeme na krajském poháru na nádrži Křetínka. O čem to bylo se zase dozvíte zde.